V něm bych znovu ráda otevřela téma transparence, kterou se Fialova vláda a hlavně Piráti při svém nástupu do úřadu tak zaklínali. Po téměř půl roce vládnutí se nyní můžeme ohlédnout zpět i na to, jak se této vládě daří být otevřenou vůči občanům, kteří si ji ve volbách zvolili. Výsledek? Ministryně obrany Černochová přijímá z Německa dary v podobě vysloužilých tanků z osmdesátých let bez jakékoliv studie na celkové náklady na jejich životní cyklus, a to jen proto, aby nám Němci později prodali novější techniku, ovšem bez výběrového řízení, pouze formou mezivládní dohody. Na dotazy médií ministryně Černochová odmítá odpovídat, a tak se obrovská zakázka zřejmě upeče pod zhasnutými světly. A aktivita, nebo spíš neaktivita Pirátů, kteří dříve při každém podobném počínání minulých vlád dělali haló? Ti, jako by také zcela upustili od svých principů, s kterými před usednutím do ministerských křesel v politice začínali. Zatím co Ivan Bartoš od roku 2012 zveřejnil do pirátské evidence lobbistických kontaktů 328 zápisů, ten poslední je z loňského července. A ani jeden ze tří pirátských ministrů během dosavadního působení ve vládě nezveřejnil ani jeden lobbistický styk, ačkoliv tak Pirátům ukládá jejich stranický kodex. Zajímavé je, že také ostatní vlivní Piráti, včetně předsedy jejich poslaneckého klubu Michálka, přestali zveřejňovat schůzky s lobbisty loni v létě, takže těsně před tím, než jejich partaj zaujala místo ve vládě. Když na to novináři poukázali, narychlo vše dopisovali…

Na skok se podívejme také do Británie, na možnou ukázku toho, jak to v praxi vypadá, když se vláda skutečně rozhodne pomoci svým občanům, namísto toho, aby jen krčila rameny při pohledu na to, jak domácnosti v její vlastní zemi krvácí. V Británii, tedy v zemi, které ještě nedávno po Brexitu mnozí předpovídali ekonomický kolaps, zavede vláda mimořádnou 25% daň ze zisků ropných a plynárenských společností, aby ze získaných prostředků pomohla jednorázovým příspěvkem, v přepočtu 18 800 korun, nejchudším domácnostem zasaženým zdražováním energií. Ten se bude týkat až osmi milionů domácností s nejnižšími příjmy. Tento příspěvek je dalším z řady příspěvků britské vlády v boji s rostoucí chudobou obyvatel, vedle příspěvků pro seniory, na pohonné hmoty nebo příspěvku na bydlení postiženým lidem. U nás zatím ČEZ zveřejnil nový ceník energií. Při pohledu na něj je asi těžké nepropadat skepsi. Cena plynu se v něm totiž vyšplhá zhruba na čtyřnásobek hodnot, ve kterých se pohybovala ještě před rokem. Zisky energetických společností tak skokově porostou. Státní kasu ale nadále budou plnit především obyčejní lidé, kteří čelí čím dál masivnějšímu zvyšování nákladů na život. Petr Fiala pak při rušení slev studentům a důchodům na jízdné vítězoslavně oznamuje snížení spotřební daně na naftu a benzín o směšných 1,5 koruny na litr, zatímco dluh domácností nabírá rekordních výšin. Už i v Británii pochopili to, po čem KSČM volá dlouhodobě. Není možné, aby v Česku platili za neschopnost vlády lidé, kteří už před ní počítali měsíc co měsíc každou korunu, aby po zaplacení složenek nějakým způsobem vyšli. Znovu vyzývám vládu Petra Fialy – hovoříte–li o tom, že chcete Česko posunout na západ, přijměte konečně patřičná opatření a přestaňte přihlížet tomu, jak čím dál víc vašich vlastních lidí padá do dluhových pastí. Nechat vykrvácet lidi ze spodní a střední třídy skutečně není cestou k dlouhodobé prosperitě země.

V této souvislosti považuji za naprosto skandální informaci, že si 8 vrcholových manažerů ČEZu mezi sebe rozdělí 135 milionů korun na odměnách. Ve chvíli, kdy roste zadlužení domácností, inflace je na třicetiletém maximu, ceny energií stoupají o 100 i více procent se v polostátním podniku rozdělují desítky milionů pro 8 vyvolených. Vyzývám vládu, aby těmto praktikám učinila přítrž a okamžitě vysoké zisky energetických společností použila pro pomoc občanům s cenami elektřiny a plynu. Naprosto šokující je také způsob, jakým se vláda odmítá zodpovídat občanům. Když chce opozice na mimořádné schůzi sněmovny o růstu cen potravin mluvit, koalice zkrátka neschválí její program. V dalších případech ministři při pokládání nepříjemných otázek ostentativně odchází ze sálu, nyní už navíc začíná docházet i k tomu, že si ministři Fialovy vlády na soukromé televizi diktují, jaké otázky jim smí či nesmí být pokládány. Alespoň zde je chování vládních činitelů v jedné linii s jejich politickými kroky v podobě vytváření úřadu novodobého cenzora, jež obsadila nikým nevoleným Michalem Klímou. Jen mi při počínání pana Jurečky s panem Kupkou přijde tato pseudofunkce ještě zbytečnější, než při svém vzniku. Protože se zdá, že si kluci zvládnou ošéfovat média i bez cenzora a tu jedinou vládní pravdu zajistí zkrátka to, že nepříjemné otázky nebudou připuštěny. Zdá se, že ze základů bývalého demobloku zůstal jen ten blok, zatím co na démos se po usednutí do ministerských křesel jaksi zapomnělo. Respektive česká vláda zapomněla na svůj vlastní lid, zatím co souběžně realizuje masivní a ekonomiku zatěžujícími exporty zbrojní techniky. Již na konci dubna ministerstvo obrany vyčíslilo dosavadní vojenskou pomoc na tři miliardy korun, přičemž od té doby toto číslo nadále roste. Náměstek ministryně Černochové, Tomáš Kopečný, se navíc pochlubil tím, že Česko patří mezi pět největších dodavatelů vojenského materiálu na Ukrajinu. A já se ptám – skutečně je tahle věc k chlubení? Skutečně vláda prezentuje jako úspěch vývoz zbraní za miliardy, zatím co třetina domácností přímo u nás je ohrožena chudobou? Výzva k mírovému řešení, kterou KSČM dlouhodobě opakuje od počátku konfliktu, nyní zaznívá i z řad vlivných ekonomů. I ti čím dál více kritizují západní lídry v čele s americkým prezidentem Joem Bidenem za strategii boje za každou cenu na úkor jednání. Ekonom Jeffrey Sachs zkritizoval pro Institut svobody a demokracie amerického prezidenta se slovy: „Pořád říkám, že když Spojené státy radily nevyjednávat, radily špatně. Spojené státy nedokázaly s Putinem diskutovat o skutečných problémech, z nichž nejdůležitější bylo rozšíření NATO o Ukrajinu. Kdybych byl ruský prezident, tak bych se proti tomu také postavil. Takže přinejmenším o tom bylo třeba diskutovat. A Biden řekl, že o tom se nediskutuje.“ Bohužel musím konstatovat, že pokud si česká vláda kladla za cíl přiblížit se vyspělému západu, daří se jí to pouze v siláckých vyjádřeních na úkor diplomacie, zatímco ekonomicky se řítíme úplně jiným směrem, než její vlastní voliči před loňskými volbami doufali.

Profesor Gardner připomíná, že od roku 1994 několikrát varoval, že konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou může vést k válce mezi velmocemi. Hall Gardner stále vkládá naději do diplomatického řešení. Gardner, který přednáší na americké univerzitě v Paříži, dává za pravdu prezidentu Putinovi, který si ve svém projevu z 9.května 2022 postěžoval, že „USA a NATO odmítly pracovat s Moskvou na vytvoření evropského bezpečnostního systému po skončení studené války“ a konstatuje, že existovala alternativa k rozšiřování Aliance, která měla podporu prezidenta Clintona, a to využít Partnerství pro mír k založení nového systému Euro–atlantické bezpečnosti, který by integroval bezpečnost všech východoevropských států včetně Ukrajiny a který by byl garantován společně USA, NATO, EU i Ruskou federací. Prezident Clinton však změnil názor poté, co Ukrajina v roce 1994 podepsala Budapeštskou smlouvu, a naopak podpořil rozšíření NATO nejdříve o východní Německo a pak i o Českou republiku, Polsko a Maďarsko. Podle Gardnera bylo Rusko připraveno „skousnout“ toto rozšíření Aliance, neboť nepřekročilo jejich „červenou hranici, tj. zahrnutí baltických států a Ukrajiny“, ale nepřijatelné bylo „bombardování Kosova a historického spojence Srbska“. Podle Gardnera tehdejší argument, že „NATO musí jít ven ze svého prostoru, neb jinak se vzdá svého poslání“ vedl přímo k nacionalistické reakci pod vládou Vladimíra Putina. Gardner připomíná, že kosovský konflikt se mohl vyřešit společnou silou NATO a Ruska, jak to navrhovala Moskva. Tento návrh však prezident Clinton zamítl a nařídil bombardování ještě před obdržením ruského návrhu, takže letadlo s ministrem zahraničí Jevgenijem Primakovem se již ve vzduchu obrátilo a s nepořízenou se vrátilo do Moskvy. Fakt, že kosovská válka z roku 1999 a invaze do Iráku v roce 2003 nezískaly mandát RB OSN spolu s rozšířením NATO o baltské státy v roce 2004 vedly k izolaci Ruska. Gardner tvrdí, že ani EU se moc nesnažila najít dohodu s Ruskem a odvolává se na Putina, kterého se německá kancléřka Merkelová zeptala, co by bylo jeho největší chybou v jednání se Západem a prezident Putin odpověděl „to, že jsem vám důvěřoval“. Prof. Gardner zdůrazňuje, že si USA byly vědomy, že sliby členství v NATO dané Gruzii a Ukrajině „mohou vyprovokovat Moskvu k vojenské intervenci“, ale nepřistoupily na diplomatické řešení. Dále Gardner zmiňuje, že Putin ospravedlnil invazi na Ukrajinu jako „preventivní útok proti agresorovi“, což evokovalo argument prezidenta George W. Bushe, který ospravedlnil invazi do Iráku jako „preventivní válku“. Podle Gardnera obě invaze byly výsledkem selhání diplomacie.